Operační systém MS Windows je, jak víme, přizpůsoben co nejširší uživatelské obci, takže je v něm práce i konfigurace záležitostí pro začátečníka. Po dlouhou dobu je Windows veden trendem uživatel=administrátor a i když poslední verze Windows (XP) umožňuje tento prvek změnit a vytvořit separátní uživatelský účet, je to záležitost, kterou je nutné nejprve někde aktivovat, v základním nastavení platí opět mnou zmíněná rovnice. Linux se tomuto trendu snaží přizpůsobit a obchází svoje multiuživatelské vlastnosti funkcí automatického přihlášení, což je podle mne slepá ulička.
Nicméně o tom hovořit nechci. Konfigurace ve Windows obnáší efektivní používání dialogových oken, popřípadě lehké změny některých větví registru. Pokud se uživatel přes tato dialogová okna (eventuelně další software pro konfiguraci Windows) prokouše a začne jim rozumět, začne se považovat za pokročilého uživatele. Naneštěstí je však tento pocit pouze iluzí, kterou v něm vyvolává Windows. Tou nejhorší iluzí je ale ta, kdy uživatel začne věřit, že konfiguraci operačního systému rozumí. On jí ale nerozumí, rozumí pouze dialogovým oknům.
Uživatel krmený touto iluzí pak přijde k Linuxu, kde má nakonfigurovat něco banálního, pro co však neexistuje ani dialogové okno, ani průvodce. Tak přichází na řadu přímá editace konfiguračního souboru, která je však pro takového uživatele velmi tvrdým oříškem. Vinu pak samozřejmě dává Linuxu, protože on tomu přece rozumí. To ale není pravda. Pokud ve Windows něco konfigurujete, nemusíte vědět, jak to funguje, prostě zkusíte jednu volbu a pokud to nebude fungovat, zkusíte jinou. Změna konfiguračného souboru ale vyžaduje znalost dané problematiky.
Jistěže se linuxové distribuce přizpůsobují tomuto trendu a snaží se mezery v neexistujících grafických konfiguračních nástrojích vyplnit (Mandrake, SUSE), ale takto nikdy nelze konfigurovat vše a už vůbec ne efektivně (to platí obecně pro jakýkoliv OS). V Linuxu lze konfigurovat či změnit naprosto cokoliv, zatímco Windows umožňuje změnit několik parametrů a všechno ostatní obstarává sám. Sice jeho automat někdy produkuje dosti nepříjemné situace, ale to je daň za jednoduchost. Daň za možnost změnit cokoliv je nutnost tomu rozumět.
Podstata problému je efektivita konfigurace pomocí dialogových oken. Pokud uděláte průvodce příliš jednoduchého, nebudou jeho možnosti odpovídat možnostem ruční konfigurace. Pokud jej uděláte důkladně, pak ho zase začátečník nebude umět používat a profík bude považovat za 10x rychlejší provést ruční změny. Čili vždy je třeba zvolit kompromis, který samozřejmě nikdy nebude odrážet možnosti manuální editace konfiguračního souboru.
Někomu může tento stav věci vyhovovat, jeden velký automat, který téměř všechno obstará, ne sice vždy podle očekávání, ale co by od automatu také člověk čekal, že? Linux se snaží v některých distribucích nabídnout něco podobného, a i když stále zůstává několik málo záležitostí, o které je třeba se postarat ručně, v zásadě je situace již vhodná pro skupinu uživatelů přecházejících z Windows.
Jak jsem říkal, Linux se v některých směrech hodí i pro začátečníky, ale u nich se asi nezbaví image "levné náhražky Windows". Nejvíce sedne těm, kteří jsou schopni jeho výhod skutečně využít, a to vyžaduje vzdělávání. Kdo nemá ochotu linuxu věnovat čas, ten od něho nikdy nedostane více než jen náhražku Windows.
Lehce mi to připomíná rozdíl mezi socialistickým a demokratickým státem. V socialistickém se vláda snaží myslet za vás, moc toho beztrestně dělat nemůžete, ale pokud se nechcete zabývat vším tím rozhodováním, je to volba pro vás. Demokratický režim je bez omezení, tam můžete dělat cokoliv, na co vám síly stačí, ale pokud se neumíte rozhodovat nebo nechcete investovat čas a prostředky do sebevzdělání, pak toho v něm moc nedokážete.
Windows myslí v mnoha ohledech za vás, moc v něm změnit nemůžete a ne vždy bude dělat zrovna to, co chcete, aby dělal, ale pokud chcete být a zůstat začátečníkem, protože máte za to, že nic více nepotřebujete, je Windows pro vás to pravé. Pokud chcete být u kormidla vy a rozhodovat sami, co je pro vás dobré a co nikoliv, pokud nechcete ustrnout jako začátečník, chcete umět svůj systém využívat efektivně a hodláte tomu také něco obětovat, pak zjistíte, že Linux je volbou pro vás, jediným omezením, které v Linuxu existuje, jsou vaše schopnosti. Máte-li na to, můžete změnit či přizpůsobit naprosto cokoliv.
Některé reakce uživatelů na Linux mi připomínají reakce lidí na náš demokratický režim. Když tu byl socialismus, chtěli jsme demokraci, protože jsme se cítili nesvobodní. Jenže po převratu jsme záhy zjistili, že jsme se neocitli v ráji, jak jsme předpokládali, ale jen v jiném systému, kterému je třeba se přizpůsobit. Neochota a neschopnost se mu přizpůsobit je dnes příčinou všeobecně snížené účasti ve volbách, zvýšených volebních preferencí socialistických stran a nespokojenosti obyvatel s tím, co jsme si sami připravili. Musíme pochopit, že demokracie představuje pouze odejmutí řady omezení, ale všechno ostatní, svůj život, kariéru a budoucnost, to si formujeme sami na základě našich vlastních schopností.